close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Březen 2007

Levhart konžský

2. března 2007 v 14:28 Levhart

Levhart konžský (Panthera pardus iturensis Allen, 1924)

Výskyt

Afrika na jih od Sahary. Najdeme ho na travnaté a křovinaté savaně, v pralese, horských oblastech a v pouštích i polopouštích.

Fyzický popis

Levhart je druhá nejsilnější kočkovitá šelma Afriky. Mají vyvinutý pohlavní dimorfismus (dvojtvárnost) a samci jsou výrazně větší než samice. Srst je krátká a základní barva je od různých odstínů žluté až po žlutohnědou. Břicho a vnitřní strany nohou jsou světlejší až bílé. Celé tělo je poseto černými skvrnami, které tvoří rozety a jsou uvnitř jakoby prázdné. Na hlavě, krku, nohách a ocasu jsou skvrny plné. Levhartí tělo je silné a svalnaté. Jsou mrštní a obratní. Nohy jsou silné a mají zatažitelné drápy. Špička ocasu je většinou černá. U levhartů se vyskytuje také melanismus - černá varianta. Toto zbarvení se objevuje převážně u levhartů žijících v lesích a pralesích. Způsobuje ho přebytek černého pigmentu melaninu.

Chování

Levharti jsou známí svojí schopností zůstat neviděni. Je celkem běžné, že žijí v blízkosti lidských obydlí a lidé o nich ani neví a zjistí to, až se jim například začne ztrácet dobytek nebo psi. Žijí skrytě a samotářsky. Když někde vidíme skupinu 3-4 levhartů, většinou se jedná o samici s mláďaty a nebo odrostlejší sourozence. Přes den odpočívá v trávě, ve skalách nebo na stromech a aktivní je převážně v noci. Umí velice dobře šplhat i hlavou dolů.

Potrava a lov

Levhart loví ptáky, plazy, malé obratlovce, ryby, opice i lidoopy. Jeho nejběžnější kořistí jsou ovšem antilopy a gazely. Občas uloví i psa hyenového, šakala i medojeda. Jejich souboj s medojedem je překvapivě dlouhý, protože medojed má mimořádnou sílu, výdrž i dostatek volné kůže. která levhartovi brání v pevném uchopení. Stejně tak je levhart někdy zabíjen lvy, psy hyenovými a krokodýly. Levhart je specialista na lov přepadením. Leží v úkrytu a při přiblížení kořisti prudce vyrazí. Kořist pronásleduje několik desítek metrů a když ji nedostihne, lov vzdává. Někdy útočí i skokem ze stromu. Po dopadení oběti se zakusuje do hrdla a oběť většinou udusí, což trvá několik minut. Pouze pokud když se mu podaří prokousnout míchu nebo zlomit vaz, je smrt rychlá. Před jinými predátory si úlovek vynáší na stromy a skrývá ho ve větvích. Dokáže tak vynést i zvíře, které váží 2x tolik, co on sám. Občas se stane, když mrtvé zvíře není dostatečně vysoko, že se k němu dostanou lvi nebo i hyeny, které vyskakují na visící části mrtvého těla. Levhart žere i mršiny a když uloví větší kořist, požírá jí i několik dní. Udává se, že má až 70% úspěšnost při lovu.

Rozmnožování

Levharti se setkávají pouze v době páření a jen zřídka zůstávají spolu i nějakou dobu po něm. Samice po 90-105 denní březosti vrhne většinou 2-4 mláďata, která ukrývá v křovinách nebo ve skalních rozsedlinách. Ve věku 3-6 měsíců je odstaví, ale zůstávají spolu 12-24 měsíců, kdy je matka učí lovu a jiným dovednostem. Sourozenci pak někdy žijí určitou dobu spolu. Levhartí samci někdy zabíjejí malé levharty, protože se tak samice dostane dřív do říje a je pak schopná páření. Mladí levharti mají vysokou úmrtnost. zabíjí je i jiní predátoři.

Způsoby komunikace

hlasová:
čichová:
tělesná:

Fotogalerie

Levhart konžský Levhart konžský Levhart konžský Levhart konžský

Levhart sudánský

2. března 2007 v 14:26 Levhart

Chytrý sloupek

Základní informace

český název Levhart súdánský latinský název Panthera pardus pardus Linnaeus, 1758
říše:Zvířata
třída:Savci
řád:Šelmy
čeleď:Kočkovití
podčeleď:Velké kočky
rod:Panthera
druh:Levhart
poddruh:Levhart súdánský

Váhy a míry

výška v kohoutku 50-78 cm délka 90-120 cm délka ocasu 60-120 cm hmotnost 28-90 kg

Biologická data

délka březosti 90-105 počet mláďat obvykle 2-4 pohlavní dospělost 3-4 roky délka života v přírodě 9-12 let, v zajetí až 23 let sociální jednotka jedinec aktivita převářně noční denní spotřeba masa 4-6 kg velikost teritoria
Levhart súdánský

Levhart súdánský (Panthera pardus pardus Linnaeus, 1758)

Výskyt

Afrika na jih od Sahary. Najdeme ho na travnaté a křovinaté savaně, v pralese, horských oblastech a v pouštích i polopouštích.

Fyzický popis

Levhart je druhá nejsilnější kočkovitá šelma Afriky. Mají vyvinutý pohlavní dimorfismus (dvojtvárnost) a samci jsou výrazně větší než samice. Srst je krátká a základní barva je od různých odstínů žluté až po žlutohnědou. Břicho a vnitřní strany nohou jsou světlejší až bílé. Celé tělo je poseto černými skvrnami, které tvoří rozety a jsou uvnitř jakoby prázdné. Na hlavě, krku, nohách a ocasu jsou skvrny plné. Levhartí tělo je silné a svalnaté. Jsou mrštní a obratní. Nohy jsou silné a mají zatažitelné drápy. Špička ocasu je většinou černá. U levhartů se vyskytuje také melanismus - černá varianta. Toto zbarvení se objevuje převážně u levhartů žijících v lesích a pralesích. Způsobuje ho přebytek černého pigmentu melaninu.

Chování

Levharti jsou známí svojí schopností zůstat neviděni. Je celkem běžné, že žijí v blízkosti lidských obydlí a lidé o nich ani neví a zjistí to, až se jim například začne ztrácet dobytek nebo psi. Žijí skrytě a samotářsky. Když někde vidíme skupinu 3-4 levhartů, většinou se jedná o samici s mláďaty a nebo odrostlejší sourozence. Přes den odpočívá v trávě, ve skalách nebo na stromech a aktivní je převážně v noci. Umí velice dobře šplhat i hlavou dolů.

Potrava a lov

Levhart loví ptáky, plazy, malé obratlovce, ryby, opice i lidoopy. Jeho nejběžnější kořistí jsou ovšem antilopy a gazely. Občas uloví i psa hyenového, šakala i medojeda. Jejich souboj s medojedem je překvapivě dlouhý, protože medojed má mimořádnou sílu, výdrž i dostatek volné kůže. která levhartovi brání v pevném uchopení. Stejně tak je levhart někdy zabíjen lvy, psy hyenovými a krokodýly. Levhart je specialista na lov přepadením. Leží v úkrytu a při přiblížení kořisti prudce vyrazí. Kořist pronásleduje několik desítek metrů a když ji nedostihne, lov vzdává. Někdy útočí i skokem ze stromu. Po dopadení oběti se zakusuje do hrdla a oběť většinou udusí, což trvá několik minut. Pouze pokud když se mu podaří prokousnout míchu nebo zlomit vaz, je smrt rychlá. Před jinými predátory si úlovek vynáší na stromy a skrývá ho ve větvích. Dokáže tak vynést i zvíře, které váží 2x tolik, co on sám. Občas se stane, když mrtvé zvíře není dostatečně vysoko, že se k němu dostanou lvi nebo i hyeny, které vyskakují na visící části mrtvého těla. Levhart žere i mršiny a když uloví větší kořist, požírá jí i několik dní. Udává se, že má až 70% úspěšnost při lovu.

Rozmnožování

Levharti se setkávají pouze v době páření a jen zřídka zůstávají spolu i nějakou dobu po něm. Samice po 90-105 denní březosti vrhne většinou 2-4 mláďata, která ukrývá v křovinách nebo ve skalních rozsedlinách. Ve věku 3-6 měsíců je odstaví, ale zůstávají spolu 12-24 měsíců, kdy je matka učí lovu a jiným dovednostem. Sourozenci pak někdy žijí určitou dobu spolu. Levhartí samci někdy zabíjejí malé levharty, protože se tak samice dostane dřív do říje a je pak schopná páření. Mladí levharti mají vysokou úmrtnost. Zabíjí je i jiní predátoři.

Způsoby komunikace

hlasová:
čichová:
tělesná:

Lev kapský

2. března 2007 v 14:23 Lev

Lev kapský (Panthera leo melanochaita Smith, 1942)

Výskyt

VYHUBEN

Fyzický popis

Lev kapský byl podle dochovaných záznamů největším poddruhem lva. Měl mohutnou a tmavou hřívu, která zasahovala přes břicho až po slabiny. Lev je největší a nejsilnější africký predátor. Má výrazně vyvinutý pohlavní dimorfismus (dvojtvárnost) a samci jsou tak až o 40% větší než samice. Samci mají výraznou hřívu na krku, která u některých poddruhů pokračuje přes břicho až ke slabinám. Hříva samcům narůstá ve 2-3 letech. Barva hřívy je od pískově žluté až po tmavě hnědou.někteří samci jsou téměř bez hřívy. Hlava samců je mohutná a větší než hlava lvice. Uši jsou malé, zakulacené a mají vzadu černý pruh. Čelisti jsou mohutné a silné, vyrůstá z nich 30 zubů. Špičáky mohou dosahovat délky až 7cm. Čenich je silný a široký. Na pyscích, nad očima a na bradě má hmatové vousy, které pomáhají při orientaci ve tmě a jsou i důležitým smyslovým orgánem. Lvi mají silné, svalnaté a pružné tělo. Nohy jsou silné a zakončené zatažitelnými drápy, které dosahují délky až 7 cm. Srst je krátká, zbarvení těla je od šedožluté až po rezavě hnědou. Lvice mají břicho a vnitřní strany nohou světlejší, u samců není toto zesvětlení tak nápadné. Kolem čenichu a na bradě je bílá srst. Ocas je dlouhý, zakončený nápadným střapcem, ve kterém je rohovitý hrot.

Chování

Lvi jsou na rozdíl od ostatních kočkovitých šelem, společenská zvířata. Žijí ve smečkách, které mají 5-30 členů, někdy i více. Velikost smečky závisí na mnoha okolnostech (dostatek potravy, velikost teritoria,schopnosti samců ubránit smečku před ostatními samci, atd.). Ve smečce jsou 1-4 dospělí samci, kteří ji ovládají. Většinou se jedná o bratry nebo o samce, kteří se potkali v období dospívání a vytvořili tzv. koalici. V této koalici obvykle zůstávají do konce svého života. Zbytek smečky tvoří samice a mláďata různého věku. Samci mají za úkol bránit ostatním samcům ve vstupu na jejich území a k tomu potřebuje být samec v plné síle vždy připraven hájit svoje území a rodinu. To také částečně vysvětluje jejich lenost. Samci si označují teritorium pachovými značkami a také svým řevem, který je slyšitelný na několik kilometrů. Při bojích o teritorium se stává, že některý ze samcú přijde o život. Při převzetí smečky nově příchozí samec (nebo samci) obvykle pozabíjí lvíčata ve smečce, lvice jsou pak schopny přijít brzy do říje. Každý samec se snaží předat potomstvu svoje geny a zajistit tak pokračování svého rodu. Nesmí ztrácet čas ochraňováním cizích lvíčat, protože průměrná doba, po kterou samec smečce vládne je kolem 2-3 let. Mladé samice většiou zůstavájí v rodné smečce, mladí samci ji opouštějí a nebo jsou vyhnáni vlastním otcem. Bratři spolu zůstávají a někdy se spojují se stejně starými samotářskými lvy a vytváří tak známé koalice lvích samců. Je pro ně potom snažší porazit v boji jiné lví samce, kteří mají své teritorium a svoje lvice. Lvi denně prospí a proleží až 20 hodin. Lví samci umírají buď v boji nebo se stávají samotáři a dožívají život v samotě. Někdy je také zabijí hyeny. Hyeny a lvi se nemají vůbec v lásce. Samice ve smečce jsou většinou různě zpřízněné a kojí lvíčata i od jiné samice.

Potrava a lov

Lvi loví většinou společně. Byly pozorovány případy, kdy při lovu spolupracují. Jedna část smečky se skrývá a druhá se kořisti ukáže a dokáže ji vehnat svým druhům ze smečky přímo do cesty. Samice uloví až 3/4 veškeré potravy smečky. Lví samci se přiživují na kořisti lvic a nebo i jiiných predátorů. Při zabíjení velké kořisti, je ale jejich síla nenahraditelná. Lvi se také ke kořisti umí neslyšně plížit a nebo skrytě čekají na procházející oběť. Pak prudce zaútočí (podle některých zdrojů dokáže běžet až 80 km/h) a kořist pronásleduje, jen zřídka víc než 100m.Úspěšnost lovu se odhaduje kolem 20-40%. Po dostižení oběti ji sráží na zem tlapou nebo se velkým skokem dostane na hrdlo, kde se také nejčastěji zakusuje. Oběť zabíjí většinou udušením a smrt je někdy velice zdlouhavá a jak je známo, tak kočkovité šelmy si při jídle dávají na čas a tak může velké zvíře umírat i několik desítek minut. Ostatní lvi pak zaživa žerou umírající zvíře. Na jejich omluvu musí být řečeno, že kořist je při tomto útoku v šoku a pravděpodobně nic necítí, stejně tak jako lidé v kritických okamžicích. Menším zvířatům někdy zlomí vaz nebo páteř a tak je pak i smrt rychlejší. Toto je v ostrém kontrastu oproti psovitým šelmám, kde je většinou do 10 minut kořist i sežraná. Některé lví smečky se specializují na lov velké kořisti. Jsou to obvykle početné smečky, které mají ve svém teritoriu dostatek například buvolů nebo slonů. Při lovu takto velké a nebezpečné kořisti může přijít o život i lev. Běžnou kořistí lva jsou antilopy, zebry, pakoně, gazely, ale i ptáci, plazi a malí savci. Dokáže zabít i žirafu, která se ale umí účinně bránit a dokáže lvovi roztříštit svým kopancem lebku. Lví samec dokáže spořádat na posezení až 45 kg masa a pak několik dní tráví. Při žrádle má přednost dospělý samec před lvíčaty a lvicemi. U kořisti strpí jen malá lvíčata. Když u kořisti překvapí několik lvic klan hyen, tak hyeny dokáží lvice odehnat, ne však v případě, že je přítomný dospělý samec. Lvi a hyeny se v podstatě vůbec rádi nemají a konkurenční boj o potravu, je velmi krutý. Lvi v některých oblastech až polovinu své kořisti ukradnou hyenám a hlavně lví samci při první příležitosti hyeny zabíjí. Mezi lvy a hyenami panuje, pokud to převedeme do lidského hlediska, něco jako nenávist.

Rozmnožování

Lvi se páří prakticky v kterékoli roční době. Samci z jedné smečky spolu v období páření bojují, ale jsou to většinou boje jen na oko a nebývají vážné, protože již dávno mají jasno o svém postavení. Bývá zvykem, že se lvice páří se všemi samci ze smečky. Pokud se však díky zápachu, který říjná samice vydává, přiblíží cizí lev, následuje tvrdý souboj, který může skončit i smrtí jednoho ze soupeřů. Říjná lvice se samcem oddělí od smečky a užívají si několik dní páření. Páří se přibližně každých 20 minut. V těchto dnech neloví a ani nežerou. Toto období je pro samce velmi náročné. Když se vrátí do smečky, lvice se někdy páří i s dalším samcem. Po 105-125 denní březosti se lvici narodí většinou 2-4 mláďata vážící 1-2 kg, která porodí někde v úkrytu a o samotě. Mláďata poměrně často stěhuje a přenáší je v tlamě. Ke smečce se vrací až když jsou lvíčata stará 6-8 týdnů. Úmrtnost mláďat je vysoká a až 50% se nedožije prvního roku. Některá zemřou na různé nemoci a jiné zabijí predátoři, hlavně hyeny. Lvice lvíčata odstavují v 7-10 měsících. Mladí lvi jsou samostatní ve věku kolem 16 měsíců. Lvice mívá další vrh zhruba za 2 roky. Malá lvíčata jsou skvrnitá a toto zbarvení se začíná pomalu ztrácet kolem třetího měsíce věku a kolem pátého roku mizí úplně. Některým lvům zůstává slabě viditelné po celý život.

Způsoby komunikace

hlasová:
čichová:
tělesná:

Ohrožení a ochrana

VYHUBEN.

Gepard sudánský

2. března 2007 v 14:21 Gepard

Gepard súdánský (Acinonyx jubatus soemmeringii Fitzinger, 1855)

Výskyt

Gepard se vyskytuje v téměř celé Africe, i když na některých územích už jen ostrůvkovitě. Najdeme ho nejčastěji na otevřených prostranstvích jako jsou savany a polopouště, ale také na křovinatých savanách.

Fyzický popis

Gepard patří mezi kočkovité šelmy, ale svojí stavbou těla spíš připomíná šelmy psovité. Samci jsou o něco větší než samice. Má štíhlé tělo s klenutým hrudníkem a vtaženým břichem. Hlava je poměrně malá a čelisti jsou slabé s malými zuby. Nozdry jsou velké a široké. Srdce, játra i plíce jsou také velké, právě kvůli gepardově rychlosti. Dlouhé nohy, páteř i ocas mu propůjčují vlastnosti sprintera. Na nohou má nezatažitelné drápy, které slouží spolu s ocasem k prudkým změnám směru. Srst je krátká, na zátylku delší. Základní zbarvení je od žlutobílé po světle rezavě hnědou. Celé tělo je pokryté černými skvrnami, které jsou plné. Od očí k ústním koutkům vedou černé proužky. Břicho a vnitřní strany nohou mají světlejší podkladovou barvu. Na ocase je několik černých kroužků, tyto prsteny má každý gepard jiné a je možné je podle nich velice dobře identifikovat. Špička ocasu je bílá. Mláďata mají hřbetní hřívu, která je stříbřitěčerná. Toto zbarvení začínají ztrácet ve 3 měsících, ale někdy je ještě patrné ve dvou letech.

Chování

Gepard je nejrychlejší savec na světě. Je to samotářský lovec a ve skupinách se zdržují pouze mladí samci nebo samice s mláďaty.

Potrava a lov

Gepard je lovec, proto ho obvykle neuvidíme požírat mršiny. Je to poměrně slabá šelma a tak nemá sílu ukrást kořist jiným predátorům. Loví nejčastěji malé antilopy a gazely, pakoně ale také menší savce například zajíce a občas i ptáky. Někdy vysedává na vyvýšeném místě, pozoruje okolí a vyhlíží potencionální kořist. Loví tak, že se ke kořisti pomalu přibližuje a svými dokonalými smysly si vybírá oběť. Jakmile je asi 50 metrů od kořisti vyrazí. Díky své obrovské rychlosti (přes 120 km/h) a neuvěřitelnému zrychlení (100 km/h za cca 2.5 sekundy) se velkými skoky (dlouhými až 8 metrů) přibližuje k oběti. Páteř v tomto případě pracuje jako pružina a ohýbá se do tvaru písmene S a ocas slouží jako kormidlo, pro náhlé změny směru. Sprint je krátký, většinou trvá kolem 20 sekund a zřídka bývá delší než 1 minuta. Pokud v této době nedostihne oběť, lovu se vzdává. Protože se jeho tělo při tak velkém vypětí přehřívá i přes rozšířené nozdry a horní cesty dýchací. Úspěšnost lovu se odhaduje kolem 30%. Při dostižení oběti, malá zvířata zabíjí kousnutím do hlavy. Větší zvíře zezadu porazí tlapou a zakusuje se do hrdla.

Rozmnožování

Samci i samice žijí odděleně. Pouze v období páření se setkávají. Samčí teritorium je větší a může se překrývat s teritorii několika samic. Samice po 90-95 denní březosti vrhne 1-5 mláďat a stěhuje malé gepardy každých pár dní, protože lvi a jiní predátoři zabíjí její mláďata. Při shánění potravy totiž musí mláďata opustit a tak se až 90% gepardů se nedožije dospělosti. Malí gepardi následují matku kolem šestého týdne a jsou odstaveni ve věku 3-6 měsíců. S matkou zůstávají 13-20 měsíců. Mladé samice opouští teritorium matky a zdržují se poblíž něj i v dospělosti. Toto ale neplatí o mladých samcích, kteří se z rodného teritoria naopak vzdalují.

Způsoby komunikace

hlasová:
čichová:
tělesná:

Ohrožení a ochrana

Gepard je zapsaný na červeném seznamu IUCN v kategorii: zranitelný - VULNERABLE (VU), stupeň C2a(i).

Fotogalerie

Gepard súdánský Gepard súdánský Gepard súdánský Gepard súdánský Gepard súdánský Gepard súdánský Gepard súdánský Gepard súdánský Gepard súdánský Gepard súdánský Gepard súdánský Gepard súdánský Gepard súdánský Gepard súdánský Gepard súdánský

Margay

1. března 2007 v 18:03 Margay
Margay
Velikost
  • Délka: 50 - 72 cm
  • Ocas: 35 - 49 cm
  • Hmotnost: 3 - 9 kg
Rozšíření
Jižní Texas až Střední Amerika a Jižní Amerika.
Popis
Středně velký druh ocelota s podobnou kresbou jako Ocelot velký .
Potrava
Kořist jsou hlavně zvířata žijící na stromech. Krysy, myši, veverky, vačice, mladí lenochodi, malí ptáci i bezobratlí. Občas se živí i plody.

Zajímavosti

Má mimořádné šplhací schopnosti. Muže běhat po kmeni dolů nebo viset na větvi za jednu tlapku.
Biotop
Tropické deštné pralesy a opadavé listnaté lesy, pralesy podél řek

Jaguarundi

1. března 2007 v 17:46 Jaguarundi
Jaguarundi je malá kočka, žijící divoce v Jižní a Střední Americe. Často je zařazován do rodu Felis, kočka, pokud je zařazen do rodu Herpailurus, je jediným zástupcem svého rodu.
Vzhled
Hmotnost: 2,5 - 9 kg
Délka těla: 51 - 78 cm
Výška: 34 cm
Jaguarundi se podobá kočce domácí, ale ve srovnání s ní má kratší silnější končetiny, dlouhý ocas a krátší uši. Celkové proporce těla mu vysloužily anglické pojmenování "otter cat", neboli vydří kočka, nebo také "weasel cat", kočka-lasice.
Přestože patří mezi malé kočky, má kulaté zornice.
Srst je u dospělých jedinců jednobarevná, tmavě hnědá až černá, šedá, ale také červená. Tmavší formy žijí v zalesněných oblastech, v sušších biotopech převládají světlejší formy jaguarundiho.
Mláďata jsou skvrnitá.
Jaguarundi obývá Jižní a Střední Ameriku od Argentiny po Mexiko,vzácně se vyskituje i v Texasu , malá, uměle vysazená populace žije na Floridě .
Žijí skrytě v zalesněných oblastech, na okraji lesů a v křovinách, jen vzácně se vyskytují na otevřených plochách, vyhledávají hustý porost. Často žije v blízkosti vod.
Jejich způsob života znemožňuje přesné zjištění stavu jejich populace, jaguarundi ale není považován za ohrožený druh. Nicméně jejich přirozené prostředí je ničeno člověkem a na mnoha místech byl vyhuben.
Jaguarundi

Levhart cejlonský

1. března 2007 v 17:20 Levhart
Řád: Šelmy (Carnivora) Čeleď: Kočkovití (Felidae)
Status podle Červené knihy IUCN 2002 : poddruh ohrožený vyhubením !!
Zeměpisné rozšíření: jižní Asie - ostrov Cejlon (Srí Lanka)
Biotop: otevřené až středně zalesněné oblasti ostrova
Potrava: malí i velcí savci, ptáci
Zajímavosti: samotářský lovec aktivní za svítání a za soumraku; od jihoamerického jaguára, se kterým bývá často zaměňován, se liší jednak podstatně lehčí stavbou těla a rozety na jeho srsti nejsou vyplněny černou tečku, ale stejně jako on se vyskytuje i v melanické formě s celkovým černým zbarvením

O všech tygrech

1. března 2007 v 17:17 Tygr

Tygři

Tygří rodinný život

Za léta trpělivého pozorování získali přírodovědci jasnější představu o tom, jak tygr žije. Představme si, že nahlížíme do života typické tygří rodiny v krásném pralese Ranthambhore v severní Indii. Samec měří od čenichu ke špičce ocasu asi tři metry a váží přibližně dvě stě kilogramů. Jeho družka měří asi 2,7 metru a váží zhruba 140 kilogramů. Mají tři mláďata, jednoho samečka a dvě samičky. V tomto pralese někdy teplota stoupne i nad 45 stupňů Celsia, ale tygří rodina si našla stín pod bohatě olistěnými stromy.Také se mohou kdykoli ponořit do chladné vody blízkého jezera. Kočky, které plavou? Ano, tygři vodu milují! Ví se o nich, že uplavou bez přestávky více než pět kilometrů. Sluneční světlo prosvěcuje stromy a dopadá na zářivě oranžové tygří kabáty, které vypadají, jako by žhnuly. Černé pruhy se lesknou a bílé skvrny nad jantarovýma očima se nádherně třpytí. Když chvíli pozorujeme ta tři mláďata, jedno od druhého snadno rozpoznáme podle jejich odlišných pruhů na těle a podle zbarvení obličeje.

Jak tygr roste

Když tato tygří matka čekala mladé, vyhledala si vhodnou noru, dobře skrytou za hustou vegetací. Nyní odtud má rodina pěkný výhled na pláň s jezírkem, které přitahuje jiná zvířata. Tygřice vybrala toto místo tak, aby mohla lovit, a přitom být nablízku svým mláďatům. Těm se od narození věnuje velká péče. Jejich matka je hýčká mezi svými tlapami, otírá se o ně čenichem, líže je a při tom jemně mručí. Když jsou mláďata starší, začínají si hrát na schovávanou a také se perou. Tygří mláďata sice neumějí příst, ale asi od jednoho roku věku vyrážejí hlasité zvuky, když se jejich matka odněkud vrací. Mláďata ráda plavou a hrají si s matkou ve vodě. Představte si tygřici, jak sedí na kraji jezera a ocas si máčí ve vodě. Každou chvíli jím mrskne a zchladí své horké tělo studenou sprchou. A když už mluvíme o ocasech, mláďata nikdy neomrzí honit mámin ocas, jak se mrská ze strany na stranu. Tygřice si tak s mláďaty nejen hraje, ale také je učí umění vrhnout se na kořist. To budou potřebovat později, až začnou lovit. Mláďata také ráda lezou po stromech, ale když je jim asi patnáct měsíců, jsou již příliš velká a těžká, a už se jim neleze dobře.

Úloha otce

Až donedávna se mnoho zoologů domnívalo, že tygřice vychovává svá mláďata sama a že samec, kdyby dostal příležitost, by je zabil. Avšak u většiny tygrů to tak není. Tygří otec mizí na dlouhá období v džungli a potuluje se po svém teritoriu, které má rozlohu přes padesát čtverečních kilometrů, ale také navštěvuje svou rodinu. Možná se při své návštěvě připojí k tygřici a mláďatům v lovu, a dokonce se s nimi podělí o kořist. Jako první z mláďat snad začne žrát agresivnější sameček. Ale pokud chamtivě odhání své sestry příliš dlouho, matka ho šťouchne, anebo ho dokonce smete tlapou, aby i samičky dostaly svůj spravedlivý podíl z hostiny. Mláďata si se svým mohutným otcem ráda hrají. Oblíbeným místem k takové hře je blízké jezírko. Tygří otec si lehne na záda do vody, takže je pod vodou až po hlavu. (Tygři nemají rádi, když jim voda šplouchá do očí.) Pak svým mláďatům dovolí, aby se o něho otíraly čenichem, a on jim líže obličej. Je zřejmé, že je zde silné rodinné pouto.

Lidožrouti

Knihy a filmy často zobrazují tygry jako zuřivé, agresivní tvory, kteří číhají na lidi, napadnou je, zraní a sežerou. To je ale daleko od pravdy. Obecně vzato, tygři nejsou lidožrouti. Když tygr vidí v pralese člověka, obvykle raději tiše zmizí. Je zajímavé, že lidský pach tygrům podle všeho nic neříká. Avšak za jistých okolností může být hladový tygr skutečně nebezpečný. Jestliže je starý a přišel o zuby nebo jestliže ho lidé poranili, možná nemůže normálně lovit. Podobně pokud lidská sídla zasahují do jeho teritoria, jeho přirozená kořist může být vzácná. Z takovýchto důvodů tygři v Indii zabijí ročně asi padesát lidí. To je však asi stokrát méně než počet lidí, které zabijí hadi. K útokům tygrů dochází hlavně v močálech gangské delty. Podle dr. McDougala nejsou tygři tak nebezpeční, jak si většina lidí myslí. Když překvapíme tygra z blízka, může ho to sice vyprovokovat k útoku, ale jak dr. McDougal říká, "tygr je velmi klidné a pokojné zvíře". "Když na tygra narazíte, obvykle nezaútočí, třebaže jste poměrně blízko." Agrese je vzácná i mezi tygry samotnými. Mladý tygr se například zatoulá do teritoria jiného tygra a natrefí na domácího pána. Bude následovat temné mručení, řev, při kterém stydne krev v žilách, a zuřivé vrčení tváří v tvář. Ale když starší samec ukáže svou nadřazenost, ten mladší se na znamení podřízenosti obvykle převalí na záda, tlapy vyhodí do vzduchu, a je po konfliktu.