Hříva
Proč jsou lvi považováni za krále zvířat? Bezesporu pro hřívu, kterou se honosí lví samci a která jim dodává majestátní vzhled. Hříva zároveň představuje největší rozdíl mezi lvy a ostatními velkými kočkami a také mezi samci a samicemi lva - je výrazem tzv. pohlavního dimorfismu. Jak hříva roste, jaké nabírá barvy, na kterých místech těla ji nalezneme, jaké typy hřív u lvů rozeznáváme a proč vlastně lvi hřívu mají se pokusím vysvětlit v následujících odstavcích.
Proč mají lvi hřívu?
Pokud hledíme na lvího samce jako na lovce, nedává přítomnost hřívy žádný smysl. Na dálku svého majitele prozrazuje, ztěžuje mu pohyb, zvyšuje jeho tělesnou teplotu a fakticky ho z denního lovu vyřazuje. Jaké důvody tedy vedly ke vzniku lví hřívy? Nejdříve několik hypotéz:
1) hříva opticky zvětšuje siluetu lva - Díky hřívě vypadá lví samec větší a snáze se vyhne při hájení či získávání teritoria přímé fyzické konfrontaci s ostatními samci.
2) hříva chrání zranitelné partie těla lva - Hříva tvoří do určité míry druh pancíře chránícího části těla, které jsou obvykle terčem útoku lva - zejména hrdlo a krční obratle - a snižuje tak následky protivníkových kousanců a úderů tlap vyzbrojených drápy.
3) hříva představuje indikátor zdraví a síly lvího samce - Taková informace je důležitá zejména pro samice lva. Lvice upřednostňují samce s mohutnou a tmavou hřívou a lvi s malou, světlou hřívou či bez hřívy pravděpodobně jako "neperspektivního" otce a ochránce lvíčat odmítnou.
Podle výzkumů prováděných Lion research centre se nepotvrdila hypotéza ad 2) - lvi ve vzájemných soubojích přednostně útočí na jiné partie protivníka. Byla prokázána teze ad 3), a to zjištěním souvislosti mezi velikostí a barvou hřívy ne straně jedné a kondicí lva, hladinou testosteronu, dobou, kterou tráví jako vládce teritoria a mírou úspěšnosti přežití jeho potomků. Teze ad 1), která částečně souvisí se třetí se v praxi také ukázala jako pravdivá - při pokusech s napodobeninou lva se samci s menšími obavami přibližovali k figuríně se světlou a krátkou hřívou, zatímco lvice přitahoval model s mohutnou tmavou hřívou.
1) hříva opticky zvětšuje siluetu lva - Díky hřívě vypadá lví samec větší a snáze se vyhne při hájení či získávání teritoria přímé fyzické konfrontaci s ostatními samci.
2) hříva chrání zranitelné partie těla lva - Hříva tvoří do určité míry druh pancíře chránícího části těla, které jsou obvykle terčem útoku lva - zejména hrdlo a krční obratle - a snižuje tak následky protivníkových kousanců a úderů tlap vyzbrojených drápy.
3) hříva představuje indikátor zdraví a síly lvího samce - Taková informace je důležitá zejména pro samice lva. Lvice upřednostňují samce s mohutnou a tmavou hřívou a lvi s malou, světlou hřívou či bez hřívy pravděpodobně jako "neperspektivního" otce a ochránce lvíčat odmítnou.
Podle výzkumů prováděných Lion research centre se nepotvrdila hypotéza ad 2) - lvi ve vzájemných soubojích přednostně útočí na jiné partie protivníka. Byla prokázána teze ad 3), a to zjištěním souvislosti mezi velikostí a barvou hřívy ne straně jedné a kondicí lva, hladinou testosteronu, dobou, kterou tráví jako vládce teritoria a mírou úspěšnosti přežití jeho potomků. Teze ad 1), která částečně souvisí se třetí se v praxi také ukázala jako pravdivá - při pokusech s napodobeninou lva se samci s menšími obavami přibližovali k figuríně se světlou a krátkou hřívou, zatímco lvice přitahoval model s mohutnou tmavou hřívou.

Lvice přibližující se k maketě lva
Nabízí se otázka, proč všichni lví samci nemají tmavou hřívu, jestliže pro ně představuje takovou výhodu. Problém mohutné tmavé hřívy spočívá v tom, že její majitel se na žhavém africkém slunci přehřívá a hříva mu tak způsobuje obrovskou fyzickou zátěž navíc a prakticky mu znemožňuje přes den lovit. Takovou ozdobu si pak mohou dovolit jen ti nejsilnější a nejzdatnější samci, zatímco pro ostatní je výhodnější mít hřívu menší nebo světlejší.

Lví samec zachycený kamerou citlivou na teplo - nejteplejší povrch těla (červená barva) nalezneme pod hřívou
Růst hřívy
První náznaky hřívy se u lvích samců objevují kolem šestého měsíce života. O skutečné hřívě můžeme hovořit od 18 měsíců věku, kdy jim začíná růst tzv. adolescentní hříva. Ta postupně roste, houstne a většinou i tmavne, a to až do dosažení čtyř či pěti pěti let věku.



První náznaky hřívy u lvíčete, adolescentní hříva mladého lva a hříva plně dospělého jedince



První náznaky hřívy u lvíčete, adolescentní hříva mladého lva a hříva plně dospělého jedince
Co ovlivňuje růst hřívy?
Na prvním místě je růst hřívy podmíněn genetickou výbavou konkrétního jedince. V některých populacích se tak poměrně často vyskytují lvi bez hřívy - nejznámějším příkladem jsou lvi z národního parku Tsavo v Keni. Dalším důležitým faktorem je zdravotní stav zvířete - nemocnému nebo hladovějícímu lvu hříva často prořídne, zesvětlá nebo úplně vymizí. A nakonec nelze opominout ani typ a hustotu vegetace - čím hustší vegetace, tím více hříva prořídne při pohybu krajinou. Velikost hřívy přímo souvisí s množstvím vytvářeného pohlavního hormonu testosteronu - je-li jeho hladina vysoká, hříva je hustší a tmavší a vymizí vždy, je-li lev kastrován.

Bezhřívý lví samec z Tsava
Velký rozdíl v bohatosti hřívy existuje mezi lvy chovanými v zajetí a žijícími volně. Lvi chovaní v zajetí mají většinou hřívu bohatší, hustší a tmavší, navíc u nich často nalezneme břišní hřívu. Rozdíl způsobuje lepší výživa a poklidnější život v zajetí chovaných lvů, spolu se skutečností, že si ve výbězích nemohou vytrhat hřívu při pohybu vegetací.
Stavba hřívy
Každá lví hříva je jedinečná, žádní dva lvi na světě nemají stejnou hřívu, a to ani v rámci jednotlivých poddruhů. Její jedinečnost je dána kombinací řady vlastností - barvy hřívy, jejího tvaru, velikosti, hustoty a struktury. Na jejím utváření se podílí jednak dědičné předpoklady, jednak vlivy vnějšího prostředí, kterým byl lev za svého života vystaven.
Struktura hřívy
Pokud jde o strukturu hřívy, může být například hrubá nebo uhlazená, existují ale i další znaky - například různý směr růstu v různých částech hřívy atd.


Lví samec s hladkou (první obrázek) a hrubou (druhý obrázek) strukturou hřívy


Lví samec s hladkou (první obrázek) a hrubou (druhý obrázek) strukturou hřívy
Barva hřívy
Stejně jako existuje mnoho odstínů lví srsti, existuje i řada barevných variací lví hřívy. A nejen pokud jde o její světlost či tmavost, lví hříva může v různých částech nabírat různé odstíny. Převládající zbarvení hřívy tvoří jeden z rozlišovacích znaků mezi jednotlivými poddruhy lva. Pokud jde o utváření hřívy u jednotlivých poddruhů lva, podrobnosti najdete na stránce Poddruhy lva. Barvu hřívy, stejně jako barvu srsti určuje vzájemný poměr pigmentů zbarvení srsti u konkrétního jedince a u hřívy též jeho zdravotní stav.




Ukázka různých barevných variací lvích hřív




Ukázka různých barevných variací lvích hřív
Hustota hřívy
Hříva lva může být různě hustá, a to i ve svých jednotlivých částech - nemusí být tedy hustá na všech místech stejně. Její hustotu ovlivňují jednak genetické dispozice a zdravotní stav zvířete, jednak i typ vegetace - hustá vegetace hřívu vytrhává a ta je pak řidší.


Ukázky řídké (první obrázek) a husté (druhý obrázek) hřívy


Ukázky řídké (první obrázek) a husté (druhý obrázek) hřívy
Typy hřívy
Jednoduše řečeno, kolik je lvů, tolik je typů hřív. Přesto lze vysledovat čtyři základní, nejrozšířenější typy hřív. Rozlišujeme je podle tělesných partií, které pokrývají:
1) Hříva pokrývající tělo od čela po ramena a částečně i ramena - Tento typ je mezi divoce žijícími africkými i indickými lvy nejrozšířenější.
1) Hříva pokrývající tělo od čela po ramena a částečně i ramena - Tento typ je mezi divoce žijícími africkými i indickými lvy nejrozšířenější.

2) Hříva pokrývající čelo, krk, ramena a částečně přední nohy - Nejčastěji rozšířený typ hřívy u lvů v zajetí, ačkoli bývá spatřen i u volně žijících lvů.

3) Hříva pokrývající čelo, krk, ramena, část předních nohou, zadní část předních nohou a část zad - Převážně rozšířená mezi lvy v zajetí, někdy i u volně žijících.

4) Hříva úplně pokrývající čelo, krk, ramena, přední nohy a zadní část ramen - Vyskytuje se pouze u lvů chovaných v zajetí.

Břišní hříva
Břišní hříva se vyskytuje nezávisle na typu hřívy a nejčastěji jí nalezneme u lvů chovaných v zajetí. Rozlišujeme břišní hřívu na tříslech (ang. inguinall belly mane), břišní hřívu na žebrech (ang. rib belly mane) a hrudní břišní hřívu (ang. sternal belly mane). Pouze hrudní břišní hříva zakrývající celou plochu břicha a spodní části hrudi se u lvů v zajetí vyskytuje vzácněji. Výskyt břišní hřívy nemá pravděpodobně žádnou spojitost s poddruhy či populacemi lva, ačkoli byla dříve spojována se lvem berberským a kapským.

Břišní hříva na tříslech

Břišní hříva na žebrech

Hrudní břišní hříva
Hele proč kopíruješ!!!!!!Když to zkoppíruješ proč nenapíšeš od kud to je !!!!!!HNUSNÝ BLOG!!!!