GEPARD štíhlý
O jeho životě v přírodě není mnoho zpráv. Překvapuje to tím víc, že ho lidé, hlavně v Indii, už dlouho využívají k lovu gazel a antilop. První zprávy o krotkých gepardech pocházejí už z třetího tisíciletí před naším letopočtem. Na dvorech indických Maháradžů chovali desítky těchto zajímavých kočkovitých šelem. Podle věrohodných zpráv mívali někde až nad tisíce gepardů. Má nápadně vysoké nohy, je velký jako levhart, má kulatou hlavu a dlouhý ocas. Oční panenky má kulaté. Od všech kočkovitých se liší tím, že nemá vtažitelné drápy.
Domovem geparda jsou rovinaté, otevřené kraje Přední Indie, Íránu, Afghánistánu, Balúčistánu, Turkménie, Arábie a Afriky.
Postavou a pohyby připomíná spíš chrta než kočkovitou šelmu. Na rozdíl od některých koček nešplhá, zato je skvělý běžec. Přesnými přístroji bylo zjištěno, že gepard dokáže běžet rychlostí až 120 km/h. Je tedy nejrychlejší savec na souši. Jeho rychlost vynikne srovnáním s rychlostí jiných zvířat. Chrt dokáže běžet rychlostí až 110 km/h, antilopy 80 až 110 km/h, zebra 60 až 65 km/h, a člověk až 36 km/h. Je samozřejmé, že tuto obrovskou rychlost, může gepard vyvinout jen na kratší vzdálenost. Při delším běhu se brzy unaví a další štvanice už není schopen.
- Kořist loví gepard tak, že se k ní co nejvíc přiblíží, potom prudce vyrazí, dožene ji a srazí k zemi. Stíhá hlavně antilopy, gazely a jiná rychlá zvířata.
- V přírodě chycené mládě geparda se musí nejdříve zkrotit a pak asi pět nebo šest měsíců cvičit pro lov. Gepard přímo vyniká tím, jak se dá snadno zkrotit. I starší zvířata, chycená do ok, se mohou vycvičit k lovu.
- Lovecké gepardy vozí ve zvláštních lehkých vozících. Jejich vůdce je drží na šňůrce. Přes hlavu dávají gepardům kožené kukly. Zvěř se potahu s vozíčkem nebojí tolik jako osamělého lovce, takže spřežení se může přiblížit až na dvě stě tři sta kroků. Tehdy vůdce sejme gepardům kukly a ukáže jim kořist. Jakmile gepardi antilopu spatří, seskočí z vozíku, chvíli se plíží, náhle divoce vyrazí a v několika desítkách metrů antilopu dohoní. Skočí ji na krk a zlámou jí vaz. Velitel rychle přikluše na koni a podřízne ulovenému zvířeti hrdlo. Do dřevěné misky zachytí krev a předloží ji gepardovi. Pak mu znovu nasadí kuklu a pokračuje v lovu dál. Někdy se stane, že zvěř zpozoruje geparda příliš brzy. Pak skončí lov neúspěchem. Gepard totiž nepronásleduje kořist dál než nejvýš na pět set metrů.
- V zajetí však gepard dlouho nevydrží. Zvlášť v zoologických zahradám gepardům příliš nesvědčí. Nedožívají se také nikdy tak vysokého věku jako jiné kočkovité šelmy. Potřebují totiž volný pohyb, který v těsných klecích nemají. Jen několikrát se podařilo rozmnožit geparda v zajetí. Příčiny mnoha nezdarů chovatelů nejsou známy. Snad pramení z malé znalosti jeho způsobu života v přírodě. Všichni chovaní gepardi byli chyceni většinou v přírodě jako mláďata. Jsou proto mnohem vzácnější a dražší než ostatní kočkovité šelmy.
