close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Únor 2007

Leopard sněžný

27. února 2007 v 17:16 Leopard
Leopard sněžný
Výskyt : Himaláje
Popis : Je pokrytý šedou kožešinou s hnědými nebo černými skvrnami
Hmotnost : 50 kg. (průměr)
Délka života : 15-18 let (průměr)
Jeho stav: Ohrožený druh .
Žije v drsných podmínkách mrazivého, zasněženého a skalnatého terénu.
Je přizpůsobený podmínkám extremního počasí.

Karakal

23. února 2007 v 13:17 Karakal

Karakal

Délka: 60-91cm
Ocas: 23-31cm
Hmotnost: 6-19kg
Rozšíření: Afrika, západní střední a jižní Asie
Karakal se též nazývá rys stepní nebo pouštní, protože obývá aridní křovinaté prostředí. Je žlutohnědý až načernalý, ale vyskytují se občas i černě zbarvení jedinci, jako je tomu i u jiných druhů kočkovitých šelem ( např.: černý panter ). Tento rys je pověstný svou schopností vyskočit kolmo 3 m do výše a srazit letícího ptáka tlapou. Jeho hlavní potravou jsou hlodavci, zajíci a drůbež.



Ocelot stromový

16. února 2007 v 16:39 Ocelot

Ocelot stromový (kočka tygří)

(Felis tigrina)

A - Oncilla
N - Tigerkatze

Třída: savci, Řád: šelmy, Čeleď: kočkovití

Zeměpisné rozšíření: Jižní Amerika
vyhledávání: Jižní Amerika
Biotop: vlhké vždyzelené lesy do výšky 3000 m n. m
vyhledávání: tropický les
Potrava: drobní obratlovci, hlavně hlodavci
vyhledávání: živá kořist
Rozměry: délka těla 34-56 cm, délka ocasu 20-22 cm, hmotnost 2 kg
Rozmnožování: Samice rodí po 74-76 dnech březosti 1-2 slepá mláďata, oči se jim otevírají ve stáří 17 dní.
Věk: ?
Zajímavosti: Pohybuje se převážně po zemi, ale umí dobře šplhat. Je zařazen do seznamu ohrožených a vymírajících druhů zvířat IUCN. Od roku 2001 vede pražská zoo plemennou knihu.
Kde ho najdete: V expozici tzv. Ameriky, nad výběhem vyder.

Fotogalerie
Ocelot stromový (kočka tygří)
Ocelot stromový (kočka tygří)

Ocelot stromový (kočka tygří)

Ocelot velký

16. února 2007 v 16:35 Ocelot
Pro svoji krásnou kožešinu byl ocelot ve velkém počtu vybíjen. I přes zákaz a mezinárodní úmluvy nadále pokračuje lov těchto nádherných živočichů. Bohužel se stále najde množství lidí stupidně dychtících po krásné kožešině!
¨
* Taky se Vám tak líbí *



Víte,že

16. února 2007 v 14:27 Gepard
NA SOUŠI JE NEJRYCHLEJŠÍ GEPARD
Gepard, šelma s malou hlavou a dlouhýma nohama, je pro rychlost jako stvořená. Dokáže z klidu zrychlit na 72 km/hod. během tří sekund.Na krátkou chvíli je dokonce schopen vyvinout rychlost 97 km/hod., není ovšem vytrvalý.Honička za kořistí tedy musí být krátká.Průměrná dráha jeho štvanice je 170 metrů a doba pronásledování nepřevyšuje 20 sekund.

Irbis-levhart sněžný

16. února 2007 v 13:36 Levhart
IRBIS(Uncia uncia)
Délka.1-1,3 m
Ocas:0,8-1 m
Hmotnost:25-75 kg
Rozšíření:střední,jižní a východní Asie
Stav ochrany:ohrožený druh
Irbis(levhart sněžný) připomíná levharta velkou šíří potravního spektra.Tato velká kočka s huňatou srstí preferuje útesy a skalní hřebeny ve stepích a rozvolněný jehličnatý les až do nadmořských výšek 5000 m.Loví jaky nebo onagery,ale většina jeho kořisti je menší velikosti,divoké ovce a kozy,svišti,pišt´uchy,zajíci a ptáci.Mívá 4-5 mlád´at.

Tygr čínský

16. února 2007 v 13:25 Tygr
Tygr čínský: Základní zbarvení čínských tygrů je tmavší než u předešlých poddruhů a bývá většinou intenzívně narudle hnědoplavé. Příčné pruhy jsou málo početné, poměrně široké a často vytvářejí na bocích svým zdojením široce rozevřená protáhlá oka. Zbarvení pruhů je téměř černé. Pro tygra čínského je charakteristické i nápadně temnější zbarvení obličeje. Zimní srst je hustší a delšínež u indických tygrů. Tygr čínský je dnes již v přírodě vzácný.
rozšíření: Tygr čínský je středně velká forma tygra, která se vyskytuje ve východních a jihovýchodních částech střední Číny, v jižní Číně a ve východní Číně.

Proč mají lvi hřívu!

15. února 2007 v 15:08 Lev

Hříva

Proč jsou lvi považováni za krále zvířat? Bezesporu pro hřívu, kterou se honosí lví samci a která jim dodává majestátní vzhled. Hříva zároveň představuje největší rozdíl mezi lvy a ostatními velkými kočkami a také mezi samci a samicemi lva - je výrazem tzv. pohlavního dimorfismu. Jak hříva roste, jaké nabírá barvy, na kterých místech těla ji nalezneme, jaké typy hřív u lvů rozeznáváme a proč vlastně lvi hřívu mají se pokusím vysvětlit v následujících odstavcích.



Proč mají lvi hřívu?

Pokud hledíme na lvího samce jako na lovce, nedává přítomnost hřívy žádný smysl. Na dálku svého majitele prozrazuje, ztěžuje mu pohyb, zvyšuje jeho tělesnou teplotu a fakticky ho z denního lovu vyřazuje. Jaké důvody tedy vedly ke vzniku lví hřívy? Nejdříve několik hypotéz:

1) hříva opticky zvětšuje siluetu lva - Díky hřívě vypadá lví samec větší a snáze se vyhne při hájení či získávání teritoria přímé fyzické konfrontaci s ostatními samci.

2) hříva chrání zranitelné partie těla lva - Hříva tvoří do určité míry druh pancíře chránícího části těla, které jsou obvykle terčem útoku lva - zejména hrdlo a krční obratle - a snižuje tak následky protivníkových kousanců a úderů tlap vyzbrojených drápy.

3) hříva představuje indikátor zdraví a síly lvího samce - Taková informace je důležitá zejména pro samice lva. Lvice upřednostňují samce s mohutnou a tmavou hřívou a lvi s malou, světlou hřívou či bez hřívy pravděpodobně jako "neperspektivního" otce a ochránce lvíčat odmítnou.

Podle výzkumů prováděných Lion research centre se nepotvrdila hypotéza ad 2) - lvi ve vzájemných soubojích přednostně útočí na jiné partie protivníka. Byla prokázána teze ad 3), a to zjištěním souvislosti mezi velikostí a barvou hřívy ne straně jedné a kondicí lva, hladinou testosteronu, dobou, kterou tráví jako vládce teritoria a mírou úspěšnosti přežití jeho potomků. Teze ad 1), která částečně souvisí se třetí se v praxi také ukázala jako pravdivá - při pokusech s napodobeninou lva se samci s menšími obavami přibližovali k figuríně se světlou a krátkou hřívou, zatímco lvice přitahoval model s mohutnou tmavou hřívou.

Lvice přibližující se k maketě lva

Lvice přibližující se k maketě lva

Nabízí se otázka, proč všichni lví samci nemají tmavou hřívu, jestliže pro ně představuje takovou výhodu. Problém mohutné tmavé hřívy spočívá v tom, že její majitel se na žhavém africkém slunci přehřívá a hříva mu tak způsobuje obrovskou fyzickou zátěž navíc a prakticky mu znemožňuje přes den lovit. Takovou ozdobu si pak mohou dovolit jen ti nejsilnější a nejzdatnější samci, zatímco pro ostatní je výhodnější mít hřívu menší nebo světlejší.

Lví samec zachycený termokamerou

Lví samec zachycený kamerou citlivou na teplo - nejteplejší povrch těla (červená barva) nalezneme pod hřívou



Růst hřívy

První náznaky hřívy se u lvích samců objevují kolem šestého měsíce života. O skutečné hřívě můžeme hovořit od 18 měsíců věku, kdy jim začíná růst tzv. adolescentní hříva. Ta postupně roste, houstne a většinou i tmavne, a to až do dosažení čtyř či pěti pěti let věku.

LvíčeDospívající levDospělý jedinec

První náznaky hřívy u lvíčete, adolescentní hříva mladého lva a hříva plně dospělého jedince



Co ovlivňuje růst hřívy?

Na prvním místě je růst hřívy podmíněn genetickou výbavou konkrétního jedince. V některých populacích se tak poměrně často vyskytují lvi bez hřívy - nejznámějším příkladem jsou lvi z národního parku Tsavo v Keni. Dalším důležitým faktorem je zdravotní stav zvířete - nemocnému nebo hladovějícímu lvu hříva často prořídne, zesvětlá nebo úplně vymizí. A nakonec nelze opominout ani typ a hustotu vegetace - čím hustší vegetace, tím více hříva prořídne při pohybu krajinou. Velikost hřívy přímo souvisí s množstvím vytvářeného pohlavního hormonu testosteronu - je-li jeho hladina vysoká, hříva je hustší a tmavší a vymizí vždy, je-li lev kastrován.

Bezhřívý lví samec z Tsava

Bezhřívý lví samec z Tsava

Velký rozdíl v bohatosti hřívy existuje mezi lvy chovanými v zajetí a žijícími volně. Lvi chovaní v zajetí mají většinou hřívu bohatší, hustší a tmavší, navíc u nich často nalezneme břišní hřívu. Rozdíl způsobuje lepší výživa a poklidnější život v zajetí chovaných lvů, spolu se skutečností, že si ve výbězích nemohou vytrhat hřívu při pohybu vegetací.



Stavba hřívy

Každá lví hříva je jedinečná, žádní dva lvi na světě nemají stejnou hřívu, a to ani v rámci jednotlivých poddruhů. Její jedinečnost je dána kombinací řady vlastností - barvy hřívy, jejího tvaru, velikosti, hustoty a struktury. Na jejím utváření se podílí jednak dědičné předpoklady, jednak vlivy vnějšího prostředí, kterým byl lev za svého života vystaven.



Struktura hřívy

Pokud jde o strukturu hřívy, může být například hrubá nebo uhlazená, existují ale i další znaky - například různý směr růstu v různých částech hřívy atd.

Hladká struktura hřívyHrubá struktura hřívy

Lví samec s hladkou (první obrázek) a hrubou (druhý obrázek) strukturou hřívy



Barva hřívy

Stejně jako existuje mnoho odstínů lví srsti, existuje i řada barevných variací lví hřívy. A nejen pokud jde o její světlost či tmavost, lví hříva může v různých částech nabírat různé odstíny. Převládající zbarvení hřívy tvoří jeden z rozlišovacích znaků mezi jednotlivými poddruhy lva. Pokud jde o utváření hřívy u jednotlivých poddruhů lva, podrobnosti najdete na stránce Poddruhy lva. Barvu hřívy, stejně jako barvu srsti určuje vzájemný poměr pigmentů zbarvení srsti u konkrétního jedince a u hřívy též jeho zdravotní stav.





Ukázka různých barevných variací lvích hřív



Hustota hřívy

Hříva lva může být různě hustá, a to i ve svých jednotlivých částech - nemusí být tedy hustá na všech místech stejně. Její hustotu ovlivňují jednak genetické dispozice a zdravotní stav zvířete, jednak i typ vegetace - hustá vegetace hřívu vytrhává a ta je pak řidší.

Řídká hřívaHustá hříva

Ukázky řídké (první obrázek) a husté (druhý obrázek) hřívy



Typy hřívy

Jednoduše řečeno, kolik je lvů, tolik je typů hřív. Přesto lze vysledovat čtyři základní, nejrozšířenější typy hřív. Rozlišujeme je podle tělesných partií, které pokrývají:

1) Hříva pokrývající tělo od čela po ramena a částečně i ramena - Tento typ je mezi divoce žijícími africkými i indickými lvy nejrozšířenější.

Hříva typu 1

2) Hříva pokrývající čelo, krk, ramena a částečně přední nohy - Nejčastěji rozšířený typ hřívy u lvů v zajetí, ačkoli bývá spatřen i u volně žijících lvů.

Hříva typu 2



3) Hříva pokrývající čelo, krk, ramena, část předních nohou, zadní část předních nohou a část zad - Převážně rozšířená mezi lvy v zajetí, někdy i u volně žijících.

Hříva typu 3



4) Hříva úplně pokrývající čelo, krk, ramena, přední nohy a zadní část ramen - Vyskytuje se pouze u lvů chovaných v zajetí.

Hříva typu 4



Břišní hříva

Břišní hříva se vyskytuje nezávisle na typu hřívy a nejčastěji jí nalezneme u lvů chovaných v zajetí. Rozlišujeme břišní hřívu na tříslech (ang. inguinall belly mane), břišní hřívu na žebrech (ang. rib belly mane) a hrudní břišní hřívu (ang. sternal belly mane). Pouze hrudní břišní hříva zakrývající celou plochu břicha a spodní části hrudi se u lvů v zajetí vyskytuje vzácněji. Výskyt břišní hřívy nemá pravděpodobně žádnou spojitost s poddruhy či populacemi lva, ačkoli byla dříve spojována se lvem berberským a kapským.

Břišní hříva na tříslech

Břišní hříva na tříslech

Břišní hříva na žebrech

Břišní hříva na žebrech

Hrudní břišní hříva

Hrudní břišní hříva


Gepard severoafrický

12. února 2007 v 15:20 Gepard

Gepard severoafrický (Acinonyx jubatus guttatus Hermann, 1804)

Výskyt

Gepard se vyskytuje v téměř celé Africe, i když na některých územích už jen ostrůvkovitě. Najdeme ho nejčastěji na otevřených prostranstvích jako jsou savany a polopouště, ale také na křovinatých savanách.

Fyzický popis

Gepard patří mezi kočkovité šelmy, ale svojí stavbou těla spíš připomíná šelmy psovité. Samci jsou o něco větší než samice. Má štíhlé tělo s klenutým hrudníkem a vtaženým břichem. Hlava je poměrně malá a čelisti jsou slabé s malými zuby. Nozdry jsou velké a široké. Srdce, játra i plíce jsou také velké, právě kvůli gepardově rychlosti. Dlouhé nohy, páteř i ocas mu propůjčují vlastnosti sprintera. Na nohou má nezatažitelné drápy, které slouží spolu s ocasem k prudkým změnám směru. Srst je krátká, na zátylku delší. Základní zbarvení je od žlutobílé po světle rezavě hnědou. Celé tělo je pokryté černými skvrnami, které jsou plné. Od očí k ústním koutkům vedou černé proužky. Břicho a vnitřní strany nohou mají světlejší podkladovou barvu. Na ocase je několik černých kroužků, tyto prsteny má každý gepard jiné a je možné je podle nich velice dobře identifikovat. Špička ocasu je bílá. Mláďata mají hřbetní hřívu, která je stříbřitěčerná. Toto zbarvení začínají ztrácet ve 3 měsících, ale někdy je ještě patrné ve dvou letech.

Chování

Gepard je nejrychlejší savec na světě. Je to samotářský lovec a ve skupinách se zdržují pouze mladí samci nebo samice s mláďaty.

Potrava a lov

Gepard je lovec, proto ho obvykle neuvidíme požírat mršiny. Je to poměrně slabá šelma a tak nemá sílu ukrást kořist jiným predátorům. Loví nejčastěji malé antilopy a gazely, pakoně ale také menší savce například zajíce a občas i ptáky. Někdy vysedává na vyvýšeném místě, pozoruje okolí a vyhlíží potencionální kořist. Loví tak, že se ke kořisti pomalu přibližuje a svými dokonalými smysly si vybírá oběť. Jakmile je asi 50 metrů od kořisti vyrazí. Díky své obrovské rychlosti (přes 120 km/h) a neuvěřitelnému zrychlení (100 km/h za cca 2.5 sekundy) se velkými skoky (dlouhými až 8 metrů) přibližuje k oběti. Páteř v tomto případě pracuje jako pružina a ohýbá se do tvaru písmene S a ocas slouží jako kormidlo, pro náhlé změny směru. Sprint je krátký, většinou trvá kolem 20 sekund a zřídka bývá delší než 1 minuta. Pokud v této době nedostihne oběť, lovu se vzdává. Protože se jeho tělo při tak velkém vypětí přehřívá i přes rozšířené nozdry a horní cesty dýchací. Úspěšnost lovu se odhaduje kolem 30%. Při dostižení oběti, malá zvířata zabíjí kousnutím do hlavy. Větší zvíře zezadu porazí tlapou a zakusuje se do hrdla.

Rozmnožování

Samci i samice žijí odděleně. Pouze v období páření se setkávají. Samčí teritorium je větší a může se překrývat s teritorii několika samic. Samice po 90-95 denní březosti vrhne 1-5 mláďat a stěhuje malé gepardy každých pár dní, protože lvi a jiní predátoři zabíjí její mláďata. Při shánění potravy totiž musí mláďata opustit a tak se až 90% gepardů se nedožije dospělosti. Malí gepardi následují matku kolem šestého týdne a jsou odstaveni ve věku 3-6 měsíců. S matkou zůstávají 13-20 měsíců. Mladé samice opouští teritorium matky a zdržují se poblíž něj i v dospělosti. Toto ale neplatí o mladých samcích, kteří se z rodného teritoria naopak vzdalují.

Způsoby komunikace

hlasová:
čichová:
tělesná:

Ohrožení a ochrana

Gepard je zapsaný na červeném seznamu IUCN v kategorii: zranitelný - VULNERABLE (VU), stupeň C2a(i).

Fotogalerie

Gepard severoafrický Gepard severoafrický Gepard severoafrický Gepard severoafrický Gepard severoafrický Gepard severoafrický Gepard severoafrický Gepard severoafrický Gepard severoafrický Gepard severoafrický Gepard severoafrický Gepard severoafrický Gepard severoafrický

Malá rvačka

12. února 2007 v 15:09 Lev


Lev berberský

12. února 2007 v 13:48 Lev

Lev berberský (Panthera leo leo Linnaeus, 1758)

Výskyt

Afrika jižně od Sahary. Savany, stepi, lesostepi, křovinaté oblasti a polopouště. Ve volné přírodě vyhuben.

Fyzický popis

Lev je největší a nejsilnější africký predátor. Lev berberský je jedním z větších poddruhů lva. Má výrazně vyvinutý pohlavní dimorfismus (dvojtvárnost) a samci jsou tak až o 40% větší než samice. Samci mají výraznou hřívu na krku, která u některých poddruhů pokračuje přes břicho až ke slabinám. Hříva samcům narůstá ve 2-3 letech. Barva hřívy je od pískově žluté až po tmavě hnědou.někteří samci jsou téměř bez hřívy. Hlava samců je mohutná a větší než hlava lvice. Uši jsou malé, zakulacené a mají vzadu černý pruh. Oči jsou důležitým smyslem lvů a lvi mají téměř dokonalou schopnost vidět ve tmě, díky luminiscenční vrstvě, která dokáže odrážet i slabé paprsky světla. Lev vidí ve tmě asi 6-7x lépe než člověk. Když jim v noci posvítíte do očí, tak oči díky již zmiňované vrstvě svítí. Čelisti jsou mohutné a silné, vyrůstá z nich 30 zubů. Špičáky mohou dosahovat délky až 7cm. Čenich je silný a široký. Na pyscích, nad očima a na bradě má hmatové vousy, které pomáhají při orientaci ve tmě a jsou i důležitým smyslovým orgánem. Jsou také důležitým identifikačním prvkem pro vědce, kteří identifikují jedince podle jedinečně rozmístěných vousů na pyscích. Každý vous má u kořene tmavou pigmentovou skvrnu, což celkově vytváří jedinečný vzorec, který se v průběhu života nemění. Lvi mají silné, svalnaté a pružné tělo. Nohy jsou silné a zakončené zatažitelnými drápy, které dosahují délky až 7 cm. Srst je krátká, zbarvení těla je od šedožluté až po rezavě hnědou. Lvice mají břicho a vnitřní strany nohou světlejší, u samců není toto zesvětlení tak nápadné. Kolem čenichu a na bradě je bílá srst. Ocas je dlouhý, zakončený nápadným střapcem, ve kterém je rohovitý hrot.

Chování

Lvi jsou na rozdíl od ostatních kočkovitých šelem, společenská zvířata. Žijí ve smečkách, které mají 5-30 členů, někdy i více. Velikost smečky závisí na mnoha okolnostech (dostatek potravy, velikost teritoria,schopnosti samců ubránit smečku před ostatními samci, atd.). Ve smečce jsou 1-4 dospělí samci, kteří ji ovládají. Většinou se jedná o bratry nebo o samce, kteří se potkali v období dospívání a vytvořili tzv. koalici. V této koalici obvykle zůstávají do konce svého života. Zbytek smečky tvoří samice a mláďata různého věku. Samci mají za úkol bránit ostatním samcům ve vstupu na jejich území a k tomu potřebuje být samec v plné síle vždy připraven hájit svoje území a rodinu. To také částečně vysvětluje jejich lenost. Samci si označují teritorium pachovými značkami a také svým řevem, který je slyšitelný na několik kilometrů. Při bojích o teritorium se stává, že některý ze samcú přijde o život. Při převzetí smečky nově příchozí samec (nebo samci) obvykle pozabíjí lvíčata ve smečce, lvice jsou pak schopny přijít brzy do říje. Každý samec se snaží předat potomstvu svoje geny a zajistit tak pokračování svého rodu. Nesmí ztrácet čas ochraňováním cizích lvíčat, protože průměrná doba, po kterou samec smečce vládne je kolem 2-3 let. Mladé samice většiou zůstavájí v rodné smečce, mladí samci ji opouštějí a nebo jsou vyhnáni vlastním otcem. Bratři spolu zůstávají a někdy se spojují se stejně starými samotářskými lvy a vytváří tak známé koalice lvích samců. Je pro ně potom snažší porazit v boji jiné lví samce, kteří mají své teritorium a svoje lvice. Lvi denně prospí a proleží až 20 hodin. Lví samci umírají buď v boji nebo se stávají samotáři a dožívají život v samotě. Někdy je také zabijí hyeny. Hyeny a lvi se nemají vůbec v lásce. Samice ve smečce jsou většinou různě zpřízněné a kojí lvíčata i od jiné samice.

Potrava a lov

Lvi loví většinou společně. Byly pozorovány případy, kdy při lovu spolupracují. Jedna část smečky se skrývá a druhá se kořisti ukáže a dokáže ji vehnat svým druhům ze smečky přímo do cesty. Samice uloví až 3/4 veškeré potravy smečky. Lví samci se přiživují na kořisti lvic a nebo i jiiných predátorů. Při zabíjení velké kořisti, je ale jejich síla nenahraditelná. Lvi se také ke kořisti umí neslyšně plížit a nebo skrytě čekají na procházející oběť. Pak prudce zaútočí (podle některých zdrojů dokáže běžet až 80 km/h) a kořist pronásleduje, jen zřídka víc než 100m.Úspěšnost lovu se odhaduje kolem 20-40%. Po dostižení oběti ji sráží na zem tlapou nebo se velkým skokem dostane na hrdlo, kde se také nejčastěji zakusuje. Oběť zabíjí většinou udušením a smrt je někdy velice zdlouhavá a jak je známo, tak kočkovité šelmy si při jídle dávají na čas a tak může velké zvíře umírat i několik desítek minut. Ostatní lvi pak zaživa žerou umírající zvíře. Na jejich omluvu musí být řečeno, že kořist je při tomto útoku v šoku a pravděpodobně nic necítí, stejně tak jako lidé v kritických okamžicích. Menším zvířatům někdy zlomí vaz nebo páteř a tak je pak i smrt rychlejší. Toto je v ostrém kontrastu oproti psovitým šelmám, kde je většinou do 10 minut kořist i sežraná. Některé lví smečky se specializují na lov velké kořisti. Jsou to obvykle početné smečky, které mají ve svém teritoriu dostatek například buvolů nebo slonů. Při lovu takto velké a nebezpečné kořisti může přijít o život i lev. Běžnou kořistí lva jsou antilopy, zebry, pakoně, gazely, ale i ptáci, plazi a malí savci. Dokáže zabít i žirafu, která se ale umí účinně bránit a dokáže lvovi roztříštit svým kopancem lebku. Lví samec dokáže spořádat na posezení až 45 kg masa a pak několik dní tráví. Při žrádle má přednost dospělý samec před lvíčaty a lvicemi. U kořisti strpí jen malá lvíčata. Když u kořisti překvapí několik lvic klan hyen, tak hyeny dokáží lvice odehnat, ne však v případě, že je přítomný dospělý samec. Lvi a hyeny se v podstatě vůbec rádi nemají a konkurenční boj o potravu, je velmi krutý. Lvi v některých oblastech až polovinu své kořisti ukradnou hyenám a hlavně lví samci při první příležitosti hyeny zabíjí. Mezi lvy a hyenami panuje, pokud to převedeme do lidského hlediska, něco jako nenávist.

Rozmnožování

Lvi se páří prakticky v kterékoli roční době. Samci z jedné smečky spolu v období páření bojují, ale jsou to většinou boje jen na oko a nebývají vážné, protože již dávno mají jasno o svém postavení. Bývá zvykem, že se lvice páří se všemi samci ze smečky. Pokud se však díky zápachu, který říjná samice vydává, přiblíží cizí lev, následuje tvrdý souboj, který může skončit i smrtí jednoho ze soupeřů. Říjná lvice se samcem oddělí od smečky a užívají si několik dní páření. Páří se přibližně každých 20 minut. V těchto dnech neloví a ani nežerou. Toto období je pro samce velmi náročné. Když se vrátí do smečky, lvice se někdy páří i s dalším samcem. Po 105-125 denní březosti se lvici narodí většinou 2-4 mláďata vážící 1-2 kg, která porodí někde v úkrytu a o samotě. Mláďata poměrně často stěhuje a přenáší je v tlamě. Ke smečce se vrací až když jsou lvíčata stará 6-8 týdnů. Úmrtnost mláďat je vysoká a až 50% se nedožije prvního roku. Některá zemřou na různé nemoci a jiné zabijí predátoři, hlavně hyeny. Lvice lvíčata odstavují v 7-10 měsících. Mladí lvi jsou samostatní ve věku kolem 16 měsíců. Lvice mívá další vrh zhruba za 2 roky. Malá lvíčata jsou skvrnitá a toto zbarvení se začíná pomalu ztrácet kolem třetího měsíce věku a kolem pátého roku mizí úplně. Některým lvům zůstává slabě viditelné po celý život.

Způsoby komunikace

hlasová:
čichová:
tělesná:

Ohrožení a ochrana

Lev berberský je ve volné přírodě vyhuben a přežívá pouze v ZOO a soukromých chovech. Lev je zapsán načerveném seznamu IUCN v kategorii: zranitelný - VULNERABLE (VU), stupeň(A2abcd).

Fotogalerie

Lev berberský Lev berberský

Baf

11. února 2007 v 20:10

Upaluj!

11. února 2007 v 20:08 Bleskovky

Běž!

11. února 2007 v 20:04 Bleskovky

Tygr džunglový

11. února 2007 v 15:23 Tygr
TYGR DŽUNGLOVÝ
Je nyní největší žijící kočkovitou šelmou. Od jednobarevného lva ho snadno poznáme podle pruhované srsti. Vnějším vzhledem se tedy liší od lva velmi nápadně. Kdybyste však vedle sebe viděli lví a tygří kostru, těžko byste je asi rozeznali. Rozlišovací znaky na kostře jsou totiž tak nepatrné, že je postřehne jen zkušený odborník.

Rysec pustinný

11. února 2007 v 15:17 Rysec
RYSEC PUSTINNÝ
Je jen o málo menší než rysec bažinný. Měří asi sedmdesát centimetrů a působí celkově štíhlejším dojmem. Už jeho zbarvení nasvědčuje tomu, že je obyvatelem pouští a stepí. Jeho domovem jsou suché oblasti Afriky jižně od Sahary a pustiny Střední, jižní a Přední Asie.
O životě tohoto zvířete se ví celkem velmi málo. Nejspíš se s ním setkáme v pustinách řídce zarostlých křovinami nebo posetými skalisky a kamenitými sutěmi. Přes den se ukrývá v dutinách pod kameny, v prohlubních mezi kořeny stromů a nezřídka i v norách dikobrazů. Na lov vychází v noci. Loví prý velmi obratně zvířata velikosti cvrčků až po džejrany, ale chytá i ptáky a větší hmyz. V létě se pravidelně dostavuje k napajedlu. V indii je karakal od pradávna cvičen k lovu různé srstnaté i pernaté zvěře. Prý se dá dobře ochočit.